*Morgana*
Sedím u stolu a opět si píšu s tou ženou, možná je to přesně ta, kterou mě můj vnitřní hlas nutí hledat a najít. Nejsem si jistá, ale uvnitř mého nitra cítím, že ano, už si ani nepamatuji, jak dlouho si vlastně píšeme, ani kde jsem na ni narazila, nebo ona na mě. Je to zvláštní pocit, uvnitř mě, jako by mě to už přestalo nutit, dál hledat, něco mi říká, že jsem našla, co jsem hledala. Zajímavé, že si s někým tak rozumím, jelikož já si nerozumím pomalu s nikým, máme toho společného tolik, že jsem se v tom dávno ztratila. K tomu ani nemám zájem se nijak extra s kýmkoliv seznamovat, jenže u ní je to jiné, nevím proč, ani proč jsem ji měla najít, nevím nic, jen to že nás něco svedlo dohromady.
A její energie je zvláštní, nemá čistě lidskou energii, jen nemohu přijít na to, co je přesně za bytost.
Podívám se z okna do hluboké noci, na hvězdy...
